Na druhý pražský koncert přiváží Roger Waters artrockový cirkus s názvem Dark Side of the Moon - pojmenovaný podle slavného alba mateřské skupiny, které na aktuální šňůře přehrává.
Možná nejpopulárnější deska Pink Floyd s hity Money a Time zabalila experimenty do silných melodií, v ideálním poměru se na ní mísí možnosti rockové kapely a různých abstraktních i konkrétních zvuků. Celosvětově se jí prodalo přes 40 milionů kopií. Na žebříčku Billboard 200 se udržela rekordních 741 týdnů.
Její ústřední autor (1943) začínal stejně jako spousta jiných slavných hudebníků té doby - po střední škole začal Waters studovat architekturu. Pro budoucnost pop-music bylo stejně důležité, že se pod vlivem jazz a blues věnoval i hře na kytaru. Společně s bubeníkem Nickem Masonem a klávesistou Rickem Wrightem založil kapelu, ke které se později přidal i Syd Barrett - tak vznikli Pink Floyd.
V rozmezí let 1965 až 1983, po Barrettově odchodu a nástupu Davida Gilmoura, to pak byl Waters, kdo se postupně stal nejdůležitější postavou formace. Od psychedelické hudby a Barrettových fantaskních textů odvedl skupinu k monumentálnímu zvuku i koncertům, slova častěji popisovala skepsi než vize podporované LSD.
Waters byl hlavním motorem při vzniku zmíněné desky Dark Side of the Moon z roku 1973, která kapele zajistila komerční úspěch a slávu. Následovala alba Wish You Were Here z roku 1975, kde si slavnou písní Wish You Were Here vzpomněli na "bláznivého démanta" Barretta, a nakonec v roce 1979 The Wall obsahující zřejmě největší hit kapely - Another Brick in the Wall, part 2.
Tématické dvojalbum popisuje postupné odcizování a zavinování hlavního hrdiny: počínaje otcem zahynuvším ve válce přes tyranii ve škole až po fanatické fanoušky, kterým je coby rocková hvězda vystavěn. Každé trauma znamená "další cihlu do Zdi". Pódiové ztvárnění projektu bylo jedním z nejvelkorysejších projektů v rocku vůbec. A záhy i jedním nejkritizovanějších, když se přes Británii přelila punková vlna a spláchla rockové dinosaury.
Kapela ale měla tehdy spíš jiné starosti. Waters nebyl jen hlavní postavou; zbytek sestavy ho čím dál častěji označoval za diktátora a uzurpátora. Výsledek byl nasnadě - rozpad.
Zatrpklý Rogers se pak věnoval sólovým projektům, v roce 1990 se stal organizátorem památného koncertu u zbořené berlínské zdi, jehož záznam posléze vyšel na videu i jako album. Devadesátá léta Waters trávil prací na opeře Ca Ira odehrávající se během Velké francouzské revoluce.
Na pódia se zvolna vrací posledních sedm osm let. Vztahy s ostatními už nejsou tak vyostřené jako v dobách, kdy zbylou trojku přehrávající hlavně staré hity častoval tím, že jejich je jen ta umělá mlha. Přesto k návratu Pink Floyd v nejslavnější sestavě svolil jen při předloňském vystoupení na Live 8 v londýnském Hyde Parku.
Raději pak vydal operní album Ça Ira (There Is Hope) a ceněnou desku On In Island. Nabízejí to, co od něj příznivci očekávají, a určitě je nezklame ani Watersovo turné
Je už klasicky věnováno tvorbě Pink Floyd stejně jako jeho sólové tvorbě. Záliba v monumentalitě Watersovi zůstala: jeho koncerty nabízejí videoobrazovky, kvadrofonní efekty i světelnou show. Tak velkou, že loni v létě se jeho koncert přesunul z Rudého náměstí, aby neznevažoval Lenina.
