Čtvrté album proto pojmenovali symbolicky Rubikon. Krajčo a spol. se s ním chtějí odrazit od starších desek a posunout se dál.
Desky Kryštofu se svým zvukem hodně liší. Které je Rubikon nejblíž?
Těžko říci. Ale slyšel jsem, že novinka je nejblíž našemu koncertnímu podání. Řekl bych, že se písničkově vracíme k Magnetickému poli a využíváme hudebních postupů Mikrokosmu. A že vznikla aranžérsky zajímavá, ale líbivá deska.
Rubikon má tedy koncertní zvuk?
Já to nedokážu posoudit. V kapele jsme do muziky a skládání tak ponoření, že všechno vnímáme úplně jinak. Ale rozhodně se vyvíjíme a ten zvuk je moderní, což nás těší.
Loni jste vydali koncertní CD a DVD. I to byl mezník v kariéře Kryštofu?
Určitě. Věděli jsme, že jsou před námi další věci jako nová deska, a chtěli jsme vše důležité, co se událo, shrnout výběrem největších hitů v živé podobě.
Jak to je na Rubikonu autorsky, tedy jak výrazně se zbytek kapely podílel na nových skladbách?
Hlavní zodpovědnost a tíha je samozřejmě pořád na mě, ale řekl bych, že se celkově vzduch okysličil, na čtyřech věcech se podíleli kluci z kapely. To se týká i textů. A myslím, že na desce je znát, že jde o rozmanitou práci kapely, nikoli jednotlivce.
Takže je pro vás důležité, aby byli všichni po tvůrčí stránce vytíženi?
Má to velký význam. Kluci v kapele pořád musí cítit, že jsme dohromady jeden celek, že jsme jedna kapela. Mnohdy nebylo úplně nejjednodušší je donutit, aby něco napsali. Je to jako se vším v životě, člověk se musí učit. Hledali jsem nějaký systém, našli jsme ho - a jsme rádi.
Na předchozích albech přispíval jen baskytarista Nikolaj...
Přesně tak. Mimo jeho většinou jedné věci bylo všechno ode mě. Tentokrát se to najednou změnilo. Kluci nápady nosí, dá se na nich stavět, jsou to jiné písničky, než skládám já. Materiál je tím pádem pestřejší a barevnější. A v neposlední řadě to kluky mnohem více baví.
Máš mimo Kryštofa řadu jiných aktivit. Je to problém pro fungování kapely?
Myslím, že ne. Snažím se program koordinovat tak, aby moje povinnosti v divadle nekomplikovaly fungování kapely, a naopak. Důležitá je souhra diářů, vždycky se nějak domluvit dá. Rád bych ale řekl, že rok 2006 je pro mě rokem Kryštofa.
Jak velké plánujete turné k podpoře novinky?
Nikolaj: Jedenáct koncertů po velkých městech. Začneme 4. listopadu v Plzni a skončíme 9. prosince v Praze. Určitě se bude na co dívat. Richard s oblibou říká, že jsme cirkus Kryštof, a tohle bude velká show, nacvičené kroky, velké projekce a další překvapení.
Pražský koncert bude v T-Mobile Areně. Loni jste byli z koncertu v Lucerně možná i dojatí, jak se teď těšíte na velkou halu?
Byli jsme dojatí spíše z toho, že jsme si mohli zahrát v Lucerně, protože Lucerna je prostě Lucerna. To nebyl náš koncert v největším prostoru a před největším počtem lidí. V Ostravě jsme hráli Mikrokosmous Tour v téměř vyprodané Sareze, do které se vleze až dvojnásobek Lucerny. Tentokrát chceme jít ještě dál a vyzkoušet si větší prostory.
Je velký rozdíl hrát v klubu, nebo v tak velkém prostoru, jako jsou hokejové arény?
Samozřejmě, že rozdíl tam je, ale každý prostor má klady i zápory. V klubu je to mnohem osobnější a mnohdy to má daleko větší koule. Ve velké hale si zase díky technickému vybavení můžeš dovolit jiné věci.
S jakými lidmi jste novinku připravovali?
Produkce byla rozdělená mezi tři lidi. Dělal jsem ji já s dvěma u nás ne úplně známými lidmi z Bratislavy. Milan Adamec a Slavo Solovic jsou spíše klasičtí muzikanti. Já jsem od počátku věděl, jak má deska znít a jak mají vypadat aranže, takže všechno probíhalo bez problémů.
Kdes tentokrát bral inspiraci pro texty?
Jako vždy jsou i tentokrát texty životní, o tom co se mi přihodilo a stalo. Spousta lidí říká, že nové texty jsou méně zašifrované a jednodušší. Já si myslím, že ty šifry v nich jsou. Kluci v kapele jsou výborní muzikanti, kteří naší hudbě dávají hudební kvalitu, a já se snažím přinášet tu textovou.
Dokázal bys textovat na zakázku?
Zatím jsem nic podobného neudělal a myslím si, že bych do něčeho podobného ani nešel. Protože pokaždé, když píšu nějaký text, musím mít k té věci osobní vztah. Texty vznikají pod emocí stejně jako hudba - a to všechno spolu nějak souvisí.
V rozhlase i v televizi děláš hitparády. Jakou pozici v Česku mají mladší britské či americké kapely typu The Strokes či Franz Ferdinand?
Tohle docela slušně vidím v Medúze, ke které se sice pořád přistupuje jako k dětskému pořadu, ale v poslední době se publikum hodně proměnilo. Medúza je jediná hitparáda u nás, kde mohou měsíc vést Franz Ferdinand, The Strokes úspěšně bodovat a Priessnitz s Vypsanou Fixou, a naopak vypadávají komerční hvězdy. Abych odpověděl výzvou: Myslím, že zájem tu o ně je, jen se tyhle kapely musí dostat přes média k lidem.
