V tuzemsku jedna z koncertně nejpopulárnějších kapel se na letních festivalech vždycky těší velké přízni početného publika. Jejich živá energie je pověstná a novinka Polib si dědu má být v tomhle směru jistým mezníkem.

Proč si říkáte Wohnout?
To je úplně jednoduchý. My jsme se jednoho dne, dnes to bude tak třináct let, rozhodli ohnout drát vysokýho napětí. Tehdy tam bylo několik lidí a u toho vzniklo nějaký hudební napětí. Ten drát nám, protože byl pod tím napětím, vůbec nešel ohnout a především byl dvojitej, proto si říkáme Wohnout. Ale my jsme si těch verzí vymysleli tolik, že už dnes nevíme, která byla první pravdivá.

Jak se dnes díváte na své začátky?
Samozřejmě na ty časy s odstupem vzpomínáme a smějeme se, hlavně sami sobě - kam až jsme to dotáhli, což nám přijde neuvěřitelný. Když jsme začínali, tak tam takový klasický ambice mít známou a úspěšnou kapelou vůbec nebyly. My neměli co na práci, nechtěli jsme fetovat ani  hlastat a toužili jsme po nějaký smysluplný činnosti. Důsledkem všeho bylo, že jsme chlastali a hulili ještě víc.

Hrajete ještě dneska věci z těch časů?
Samozřejmě, například písničku Banány, která byla jednou z úplně prvních a zřejmě se jí nikdy nezbavíme. Ale ani nevím proč, asi kvůli lidem.

A jiné skladby?
Co se týče našeho vztahu k hraní starejch hitů: byly doby, kdy nás určitý věci absolutně nebavily a lezly nám na nervy, ale za čas se to úplně změnilo.  A rozhodně neznamená, že když nějakou písničku hraješ dlouho, hraješ ji dobře - pak ji často podceňuješ a z komb lezou děsný dobytčárny.

Kapela Wohnout | Foto: Aktuálně.cz

Související

FOTOGALERIE: Wohnout a jejich děda

8 fotografií

Zábavná koncertní kapela
Pro nás to je oddělená záležitost živý vystupování a práce ve studiu. Myslíme si, že koncert a deska by měly dát fanouškům trošku jiný dojmy.  S novou deskou by ale paradoxně tyhle rozdíly měly zmizet, album jsme se pokoušeli natočit co nejvíc koncertně. Materiál je přímočařejší, syrovější. U předchozích nahrávek nás nadchlo, že jsme přišli do studia a měli neskutečný možnosti experimentovat.

Jak jste na tom s inspirací, kde ji berete?
Tak samozřejmě hlavně krademe. Většinou se mrkneme na internet, kde by šlo co ukrást a ukradneme. Žádná věda...

V době nahrávání jste fanouškům umožnili nakouknout do studia a částečně i do soukromí skrz Rádio Děda.
Rádio funguje pořád. Ale hlavní důvod byl, že do tý doby s námi rádia nechtěla moc spolupracovat, takže jsme si museli pořídit vlastní. A ujalo se to, tak budeme pokračovat, co nejdéle to půjde.

Plánujete po vydání desky turné?
Nějaký určitě bude, ale  až na jaře. O jeho velikosti a rozsahu rozhodne, jak bude deska úspěšná, což vůbec nedokážeme odhadnout.

V souvislosti s názvem desky: budete mít nějakého dědu na turné?
To je otázka, my už skoro žadnýho v kapele nemáme. Určitě bychom rádi, ale sehnat dneska dědu není žádná sranda.

Proč se vůbec deska jmenuje Polib si dědu?
Jde o to, že dědové jsou dnes v ústraní a my je chceme vtáhnout zpět do dění ve společnosti. Od srdce nám je líto, že každej z nás kluků skončí jako děda a společnost ho následně do určitý míry vyřadí; tomu chceme novou deskou zabránit. Název desky je poselství, což se nám dříve nestávalo. Aspoň vidíš, jak se pořád lepšíme.

Jak dlouho deska vznikala?
Tradiční cestou,  ve studiu a asi po dobu dvou let, přičemž poslední půl rok šlo o intenzivní práci. Musíme říct, že jsme s ní hodně spokojení.

Kdo album produkoval?
Nikdo. To je naše specialita, že si věci produkujeme sami. Víme jak by naše písničky měli znít a nepotřebujeme, aby je nějaký producent někam směřoval. Je pravda, že producent může s deskou udělat zázrak, ale také jí muže naprosto popravit.

Chystáte na nadcházející koncerty překvapení?
Máme 29. listopadu v Průmyslovým paláci křest, kde určitě nějaké překvapení pro fanoušky bude. A když se zadaří, tak i ten děda.