Recenze - Pokoušet se v roce 2007 vrátit do hry fenomén Želv ninja, který začal hluboko v 80. letech jako vtip a v 90. letech dosáhl globálního šílenství, to znamená vydat se na cestu, kde je nemožné neudělat chybu. Jde o to udělat jich co nejméně. A co nejmenších.
Tvůrci v čele s režisérem Kevinem Munroem jich udělali mnohem méně, než mohli. Vybalancovali očekávání skalních fanoušků s požadavkem hollywoodských chlebodárců, aby měl snímek potenciál přitáhnout i novou generací fanoušků. Ti přirozeně od příběhu bratrů zmutovaných do želvích ninjů hledají zcela jiné kvality než generace, pro které je nová výprava do newyorských kanálů spíše čirým sentimentem.
V ní se na scénu vrací čtveřice bojovníků se závislostí na pizze a boji proti zlu. Nedojde sice na klasické padouchy jako třeba neuroticky patetického Trhače ani na ňoumy Rocksteadyho s Bebopem, přesto si snímek dokáže podržet atmosféru původních animovaných sérií - i díky nezbytným vtípkům a pošťuchování, kterým želvy zpestřují divoké bitvy s nepřítelem.
Je to (v dobrém slova smyslu) rutinní skládanka akce a jednoduchého humoru; přináší přesně ten druh zážitku, který se zdá být při návštěvě kina samozřejmostí, ale málokterý programově masový snímek dosáhne.
A pokud něco opravdu příjemně překvapí, je to vizuální stránka; ne technika animace, ale styl, který vykresluje trochu potemnělý "noir" svět s vlastním charismatem. Spolu s hračičkovským stylem pro detail (umělohmotný zvuk, který se ozývá, když na želvy dopadá déšť) se grafikům a programátorům podařilo načrtnout prostředí, které není jen kulisou, ale má tu důležitou roli.
Bombastický úvod připomene epickou bitvou Pána prstenů a na scénu vtrhne absolutní zlo z dávné minulosti. A zatímco se probouzí a sílí, želvy nejsou vůbec ve formě. Leonardo, vůdce skupiny, trénuje a rozjímá v jihoamerických pralesích, zbytek úderné jednotky se poněkud bezradně plácá na místě.
Donatello pracuje jako počítačový helpdesk operátor, horkokrevný Rafael naopak přijímá image nového superhrdiny a po nocích bojuje sám proti zločinu; aspoň matná připomínka starých časů.
Ani když se Leonardo vrátí, věci se nedají automaticky do pořádku. Vlastně to bude trvat skoro dvě třetiny filmu, než se rozhádaní mutanti znovu sjednotí a společně s Cowabunga na rtech (jsou to vůbec rty?) vyrazí bojovat.
Těžko mluvit o propracované psychologii, nicméně motiv usmiřování dává tvůrcům šikovně dostatek prostoru na vykreslování povahových rozdílů mezi želvami. Samozřejmě v intencích žánru: prokreslování není tak složité, aby se děti nudily, ale nedojde ani k přemoudřelému moralizování, které by vystrašilo dospělé.
Želvy každopádně opouštějí "komiksově" černobílé světy a drží současnou módní linii adaptací. Dobro a zlo tu žijí vnitřním polemickým životem, i ten největší padouch se na konci ukáže být vlastně politováníhodným chlapíkem, který chce jen najít klid.
Jistě, dojde na chvíle, kdy se film bere příliš vážně. Není jich ale moc a naštěstí v tu chvíli ředí tvůrci patos scénami, které naopak zaujmou milou dávkou sebeironie. Kdykoliv se nebezpečně přiblíží některému z klišé, které definují akční filmy, neváhají a sympaticky ho shodí.
Tvůrci mají i bonus pro poučené diváky: občas se schválně nechají chytat do zábavných popkulturních smyček. Například Michaelangelo se na začátku živí tím, že si večer co večer nasazuje na hlavu plyšovou masku Želvy ninja a dělá otloukánka dětem na oslavách narozenin. Souboj na střeše mezi Leonardem a Rafaelem je spolu s nezbytným deštěm čistou poctou pravidlům žánru balancující na hranice parodie.
S ironií dojde i na mistra Třísku, Karla Brücknera akčního komiksu. Morousovi se přes nespornou autoritu nedaří udržet zmutované, hormony zdivočelé chráněnce na uzdě a pokud nerozjímá nad vztahem mezi jin a jang, nechají ho tvůrci trochu kacířsky sledovat telenovely.
Fungují i vtípky pro nepoučené. Film tak má dost kvalit na to, aby pobavil diváky, pro které znamená první kontakt s želvím fenoménem. Přesto zůstává jasné, pro koho je a priori určen - většinu peněz do kin přinesou dnešní dvacátníci, kterým kdysi želví ninjové orámovali svět. Je to jako vlastní dětství upgradované do 21. století.
I v porevolučním Československu sledovaly tisíce dětí francouzsky dabovanou verzi na OK3, sbíraly samolepky a tahaly vyděšené rodiče do kina na obskurní hrané filmy, ve kterých pobíhali herci v umělohmotných kostýmech.
Želvy ninja jsou v zásadě čirou pitomostí pro pobavení. Naštěstí ne tolik pitomou, aby někoho urazila, a přitom natolik správně pitomou, aby pobavila. Což není samozřejmost: udržet se na této tenké hraně znamená přesně vědět, co děláte a čeho chcete dosáhnout. Tržby i smířlivé kritiky potvrzují, že Kevinu Munroeovi se podařilo vrátit Želvy ninja tím nejméně špatným způsobem.
Želvy ninja (TMNT), 2007. Námět Peter Laird a Kevin Eastman, scénář a režie Kevin Munroe. 87minut, distribuce Palace Pictures.
