Recenze - Irena Pavlásková ve svých filmech nechávala psychicky strádat a týrat hrdinky. V Bestiáři se bohužel zaměřila spíš na diváky.
Byla jednou jedna Karolína - krásná, chytrá, vzdělaná, jen na ty chlapy měla smůlu. Toužila žít s Alexem, ale ten se zpočátku choval záhadně, následně jí odhalil svá traumata vyplývající z rigidně katolické výchovy a poté ji odvrhl.
Načež Karolína všechny síly upřela ke snaze stát se mrchou - pekelnou bestií, která bude mít muže stejně na háku, jako muži obvykle mívají ženy. Jenže touha být bestií se pořád prala s láskou k Alexovi...
To je ve stručnosti obsah filmu, kterým se Pavlásková vrátila po devíti letech. A jak to tak v případě dlouhých odmlk bývá, je to návrat poněkud rozpačitý. Bestiář rezignuje na pokus o přesah do doby, v níž vznikl. Takové byly - nebo se o to pokoušely být - její filmy Čas sluhů, Čas dluhů či Corpus Delicti. Přesto se i Bestiář stává v druhém plánu výpovědí o současnosti: o její povrchnosti, o ztrátě soudnosti a bezbolestném předstírání myšlenek i prožitku.
Nejen v tom se podobá Renčovu Románu pro ženy. Vznikl také podle "zaručené" literární předlohy, tentokrát Barbary Nesvadbové, a stejně vzhlíží k romantickým komediím zahraniční provenience. Marně; i dobrý oddychový film musí mít dobré herce, humor a řemeslně fortelný scénář. Bestiář nemá ani jedno.
Spisovatel Jan Jandourek učinil ve své knize Bomba pod postelí z Nesvadbové nešťastnou osobu, která hořekuje, že za všechno může její zpackaný mediální obraz. Přesná diagnóza.
Image a touha být celebritou ji nutí být v knihách hluboká, dráždivá a předprogramovaná jako poradna v Cosmopolitanu nebo Harper's Bazaar, kde zrovna šéfuje. Druhá část její osoby tím strádá a vkládá do knih narážky na Kanta a Kunderu.
Nutno ale přiznat, že Nesvadbová je zručná; že její hrdinka má aspoň trochu nadhledu a snaha být bestií jí dává jakés takés charisma. Intelektuálové si pak její dílka můžou užít coby studijní materiál. Pro úvod do myšlení a představ vyšších sort čtenářek trendy magazínů: tady se jedí lasagne a sushi, pije těžké červené, muži mají rozhalenky a na víkendy se létá do Londýna.
Kulisy ve filmu - scénář kompiluje tři knihy - zůstaly, ale z hlavní postavy zbyla nesvéprávná ťunťa a motivace křehké a uvěřitelné jako v telenovele. Karolína sice studuje filozofickou fakultu, ale plně se soustředí na získávání mužské pozornosti. Jenže se jí nedaří ani tady; po zklamání s Alexem by chtěla být mrchou, ale k tomu nemá vlohy.
Postava se jen ilustrativně a bezradně zmítá mezi vyzývavostí a sexy oblečky, do kterých se odívá její představitelka Danica Jurčová, sterilními erotickými scénami a deklamováním. To když vypouští věty o psaní diplomky o Elfriede Jelinekové a čtení Musilova Muže bez vlastností.
Stejně bezkrevná a bezradná je Pavlásková. Nepřekračuje rámec televizní inscenace, českých seriálů a soap oper. Dialogy - a nejen kvůli nezdařeným postsynchronům - znějí nepravděpodobně, leckdy na hranici parodie a karikatury, bohužel nechtěné.
Působí strojeně, je v nich balast i doslovnost a přepjatá spisovnost je obírá o poslední zbytky živosti. V takových chvílích vystupuje z filmu stejně samovolně provinčnost české filmařiny, ale i provinčnost "vysoké" společnosti, která se v Praze pachtí od večírku k večírku.
Bestiář začíná jako romantické melodrama, ale v druhé půli se překlopí ve frašku. To když na plátno vpadne Marek Vašut, další král českých high večírků. Role bodrého politika a jeho vystoupení s pavím ocasem patří k tomu nejbizarnějšímu, co česká kinematografie letos zplodila.
Lépe dopadl další tesaný obličej. Karlu Rodenovi je v roli burziána Alexe možno přičíst aspoň potřebnou dávku sexappealu a schopnost uhrát postavu navzdory nepravděpodobným dějovým zákrutám. Ostatní muži jsou spíše figurkami.
To se týká Tomáše Matonohy v roli bodrého zemědělce, Miroslava Etzlera v roli deprivovaného klavíristy i tupého svalovce Petra. Jen Kryštof Hádek coby jeden z mála osvědčuje schopnosti v úloze zoufale zamilovaného kamaráda.
Punc bizarní večírkové sešlosti dokreslují televizní hvězdičky Petr Vondráček a Jitka Čvančarová v roli cynické kamarádky trousící moudra typu "buď mu musíš dát hned, nebo vůbec". Neherci Václav Klaus, Marta Kubišová a dvě missky naštěstí měli tak malou plochu, že se nestihli zesměšnit.
Točilo se ve Španělsku a Anglii, i Praha je tu krásná a plná velkého světa, co se ho sem jen vejde. To všechno posiluje výsledný pocit, že pořád listujeme společenskou rubrikou výpravného magazínu, díváme se na klip nebo reklamu. Ale na co?
Bestiář, ČR 2007. Scénář Irena Pavlásková podle románu Barbary Nesvadbové, režie Irena Pavlásková, kamera F. A. Brabec, hudba Jiří Chlumecký, hrají Danica Jurčová, Karel Roden, Marek Vašut, Miroslav Etzler, Tomáš Matonoha, Kryštof Hádek, Jitka Čvančarová, Petr Vondráček a další. 113 minut, distribuce Bioscop.
