Recenze - Ona je vlkodlak a zmítá se mezi poslušností vůči smečce a zakázanou láskou k fešnému Američanovi. Ale tentokrát to tvůrci hitu Underworld s mícháním žánrů poněkud překombinovali.
Hlavní hrdinkou příběhu odehrávajícího se v současné Bukurešti je blondýnka Vivian. Přes den pracuje v obchodě s čokoládou, noci pak tráví v kruhu svých bližních, tedy vklodlaků.
Na začátku sledujeme její vzdorování staletým vlkodlačím tradicím a zpochybňování násilí, kterého se její souputníci dopouštějí v rámci boje za lepší a spravedlivější svět.
Možná by z toho byl horor na pomezí rodinného morálního dramatu, kdyby do příběhu nevstoupil onen Američan Aiden - komiksový kreslíř, který přijel do Rumunska uhranut legendami o vlčích lidech. Oba se do sebe zamilují a film náhle stojí tváří v tvář více než hororu spíše klasickému shakespearovskému dramatu o zakázané lásce všem navzdory.
Celé to pochopitelně komplikuje fakt, že Aiden nic netuší o temné stránce Vivian a nedozví se o tom dřív, dokud se neukáže, že další obětí vlkodlačí spravedlnosti má být právě on. Tehdy přichází pro Vivian moment, kdy se musí rozhodnout mezi světem lidí a světem vlkodlaků.
Jak vidno, už jen popis děje trochu tahá za uši; ale pokud by byl film aspoň trochu zručně natočen a měl lepší rozpočet, dala se z toho vykřesat alespoň vizuálně strhující akční zábava.
A pokud bychom ignorovali desetiletími prověřenou popkulturní poučku o tom, že horory jsou hlavně zábavou pro muže, stejně jako romantické komedie míří na vkus ženského publika, byl by tenhle film navíc i docela zajímavým žánrovým experimentem.
Jenže ignorovat tuhle poučku může být i sebevražedné. Pokoušet se namíchat šablonovitou romanci s prvky hororu, akční střílečky a jemné morality, to chce řádný kus filmařské zručnosti a hlavně nadhledu.
Kdyby výsledek měl mít aspoň nějaký smysl, museli by autoři z každého žánru vyabstrahovat to nejpoutavější a ještě to celé sladit tak, aby výsledek držel pohromadě. Režisérka Katja von Garnierová a její tým udělali přesný opak.
Film přitom vznikal v producentské péči tvůrců Underworldu a talentované scénáristky Ehren Krugerové (Kletba bratří Grimmů, horor Klíč). Nakonec ale snímek v podstatě nezkušené německé režisérky von Garnierové trpí těmi nejškoláčtějšími chybami, které si lze představit.
Z každého žánru naopak vzala nejpovrchnější klišé vzbuzující jen smích. Romantické pasáže, které připomínají naivní fotostory z Brava, jsou korunovány sladkými záběry, kdy "zakázaní" milenci ruku v ruce a s rozpustilým smíchem na rtech běhají mezi vodotrysky.
Hororový strach se tu pokouší vykřesat z přesymbolizovaného mystična bez obsahu, akční scény trpí podivnou strnulostí i překombinovaností a hlavně jim chybí velkorysejší produkce.
A co se morálního přesahu týče, tvůrci se tu znovu a znovu pouští do planého filosofování, které by se dalo převyprávět jako: A nejsou náhodou tihle vlkodlaci taky báječní tvorečkové, co zaslouží trochu lásky? A nejsme všichni k vražedným monstrům tak trochu nefér, neskrývá se kousek vlka v každém z nás?
Chvílemi divák sleduje film, který míří na pubertou zmítané dívky, jindy mrknutím oka skočíme do snímku pro nevybouřeného puberťáka. Ale nakonec nebudou spokojeni ani oni, natož kdokoliv jiný. Dokonce ani dekadentní příznivci béčkových titulů tu nenajdou, co hledají. Film je sice obhroublý a ve výsledku prosťoučký, ale ne dost na to, aby to bylo zábavné.
Filmy o vlkodlacích už tvoří samy o sobě vlastní žánr, v jehož rámci by Krev a čokoláda mohla být brána jako jakési zpestření. Jenže neobstojí ani doma, natož ve srovnání s "běžnou" hororovou produkcí.
Čtyři miliony dolarů celosvětových tržeb jsou na jednu stranu tristní zpráva pro režisérku, které se bude hůře hledat nová práce, ale zároveň dobrá zpráva o stavu lidstva.
Krev a čokoláda (Blood and Chocolate), film USA 2007, scénář Ehren Kruger, režie Katja von Garnier, hrají Agnes Bruckner, Hugh Dancy, Olivier Martinez, Kata Dobó, délka 98 minut, distribuce HCE.
