Recenze - Trier si rád hraje a rád provokuje - publikum i možnosti filmu. Ve své novince Kdo je tady ředitel tak činí od prvního momentu.
Než se vůbec divák dostane k postavám, důrazně ho upozorní, že toto je film, "ve kterém se myšlenky neodrážejí". A vzápětí své dílo označí za neškodnou komedii.
Ale nebyl by to Trier, aby to byla neškodná komedie. Poté, co svému zkoumání podrobil samy principy filmu prostřednictvím Dogma 95, seriálovou estetiku v Království nebo svého kolegu Letha v loňských Pěti překážkách, vrhá se teď na žánr komedie.
Snímek Kdo je tady ředitel vypráví o životě v jedné IT firmě, jejíž relativně hladký chod se zadrhne ve chvíli, kdy se šéf Ravn společnost rozhodne prodat. Po celou dobu existence firmy se totiž tvářil, že vlastně šéfem není, jen předává příkazy odkudsi shora. A aby si zachoval dekorum, rozhodne se najmout si na nepříjemnou práci profesionála.
Kristoffer je ovšem narcistní druhořadý herec, takže úkol ztvárnit nejvyššího šéfa firmy uchopí coby velkou příležitost. Hýří floskulemi a poučkami, nasazuje nepřístupné a zarmoucené pohledy, uchyluje se k frázím a plkání.
Poněkud lacinými gesty interpretuje svou postavu a snaží se jí dodat psychologické nuance, aby vzápětí ukázal naprostou neschopnost improvizace. Nehledě na ignorantskou neznalost oboru a schopnost splést si pracovnici HR (Human Resources) s členkou HA (Hells Angels).
Zaměstnanci firmy mu úkol nijak neulehčují. Jde o sestavu pochybných existencí v zábavně vyšinutém duchu jako z Trierova seriálu Království a každý z nich má o šéfovi odlišné informace. Agresivní venkovan s depresí, zmatený cizinec, ubrečená hysterka, zamilovaná asistentka a ona sexy specialistka na lidské zdroje - to je jen část Staré šestky, ústředního mozku firmy.
Sám Ravn se tu předvádí jako slabošský oportunista schopný udělat cokoliv, aby zůstal s podřízenými zadobře. S Kristoffem se schází na nejnemožnějších "neutrálních" místech - v zahradnictví, na kolotoči, v kině, v ZOO - a ukazuje další skryté stránky své povahy.
Kristoffer naopak postupně proniká do vnitřního chodu firmy a jejích principů. Už ví, jak reagovat na venkovanovu větu Podzim je proklatě dusný a odolat svým podřízeným. A začne se bouřit proti tomu, jak byl použit; chce převzít zodpovědnost a "pravého " ředitele napravit. Ravnova snaha prodat firmu je vážně ohrožena...
Že si Trier utahuje z komedií, ještě neznamená, že se sám komediálních schémat vzdává. Navíc je občas neváhá zkřížit s moralitou či melodramatem, stejně jako plytké komedie rezignuje na věrohodnost a čím okázaleji tak činí, tím je zábavnější.
Využije i těch nejlacinějších triků, jako je dánsko-islandská nevraživost a rivalita. Islandského zájemce o Ravnovu firmu si s gustem zahrál režisér Fridrik Thór Fridriksson běsnící o "čtyřech stech letech krutého útlaku".
Do formální podoby svého filmu Trier přetahuje i další obsahová klišé bláznivých komedií. Zatímco jinde postavy padají a válejí se po zemi, tady rovnou vypadávají ze záběrů. Nebo jim v záběru chybí kus hlavy a kompozice působí dojmem, jako by kameraman zrovna usnul.
Zařídil to ale předprogramovaný automat vedoucí kameru a můžeme to vnímat jako stejné podobenství a alibi, s jakým zdánlivý nekňuba Ravn řídí svou firmu a jemu vizuálně ne nepodobný medvídek režisér Trier "využívá" herce. I během filmu přitom dává najevo, "kdo je tady ředitel". Vstupuje do děje a komentuje ho, některé historky a motivy nechává nedořečené, skoro každá scéna se záhy ukáže jako ironický šťouchanec do diváků.
Nemůže je sice donutit, aby se nechali zatáhnout do hry plné zcizování, symbolů, významů a vitrtuózního předstírání neobratnosti, ale vnímat jeho film jen coby velmi hořkou komedii znamená velké ochuzení. Nehledě na to, že formální experimenty ještě posilují vyznění tématu, kterým je přes všechny ty vtípky moc a manipulace.
Kdo chce naopak bádat, tomu Kristoffer napovídá: Dnes je smyslem komedie komedii demaskovat. I Lars von Trier se tímhle heslem řídí. Když řetězí nepravděpodobné konce, je to už jen hra pro hru, která značí, že mu v závěru už trochu docházejí síly. Ale pořád jich má mnohem víc než většina jeho kolegů, kteří své komedie myslí smrtelně vážně.
Kdo je tady ředitel? (Direktøren for det hele), Dánsko, Finsko, Francie, Island, Itálie, Německo, Norsko, Švédsko 2006. Scénář a režie Lars von Trier, hrají Jens Albinus, Peter Gantzler, Mia Lyhneová a další. 100 minut, distribuce Artcam.
