Nemá smysl jitřit kritickou mysl rozumováním nad šablonovitými postavičkami ani předvídatelným dějem, má tu jít v první řadě o zábavu. Jenže ani té se Eragonovi nedostává. K vysněné metě Pána prstenů nebo alespoň Letopisů Narnie mu chybí šmrnc, nadhled, rozvaha - a trocha originality.
Že Eragon víc než cokoliv jiného připomíná lékárnicky namíchané dávky ze všech fantasy hitů, se už spekulovalo dost. Ale až po shlédnutí filmu se diváka zmocní pocit, že je to spíše na škodu než sázka na jistotu.
Jistě, jde o pohádku s jasně rozlišeným dobrem a zlem a příběhem, který se pouští na cestu po milionkrát prošlapané cestě. Ale i divák nepoučený fantasy hlouběji než shlédnutím Pána prstenů brzy odtuší, kam se bude děj ubírat a jaké motivy ještě vytáhnou tvůrci z rukávu.
Je tu chudý chlapec, který je znenadání nucen čelit osudovým výzvám. Ne menším než překročit vlastní stín, proměnit se v muže, objevit v sobě magické síly, pojmout za ženu charismatickou zrzku a zachránit svět.
První hodinu se příběh pozvolna rozjíždí. Ne že by se toho nedělo dost, debutující režisér Stefen Fangmeier je schopen na maličkém prostoru rozehrát velké množství motivů; jenže vyprávění zpomaluje a rozmělňuje zbytečně atmosférotvornými záběry. A o co víc času věnuje emočním krasomalbám, o to zbrkleji pak odvypráví zásadní dějové zlomy.
Eragon tápe v podivném paradoxu. Na jednu stranu děj spěchá kupředu závratnou rychlostí, na stranu druhou ztrácí čas i polopatickými deklamacemi. Když navíc dospěchá do konce, následuje smutné zjištění, že vlastně nebylo kam spěchat.
Přesto se děj se neodvíjí nutně na základě logických návazností, ale jak se tvůrcům hodí. Že se třeba Eragon naučí ovládat kouzla de facto z ničeho nic, je asi nutno brát jako nepříliš dobře vyargumentovaný fakt.
Divák by Eragonovi nakonec všechny ty nedostatky prominul, jen kdyby ho film dokázal čapnout za vlasy, překvapoval, bavil, kdyby udělal cokoliv nad to, že rutinérsky vyplnil šablonky.
I marketingový předvánoční kobercový nálet určitě z velké části rozmělní pocit, že ve filmu toho není moc k vidění. Všeho všudy jedna větší bitva, které by Peter Jackson v Pánu prstenů přisoudil roli epizodní šarvátky.
A jen jeden jediný dračí souboj. Sice velmi působivý - ale být tu minimálně o jeden víc, šlo by aspoň o bezelstnou, nicméně ryzí zábavu.
Eragon jasně ukazuje, že nestačí mechanicky pospojovat osvědčené motivy a povrchně jimi prosvištět spíš pro formu než obsah. A tak Eragonovi v zásadě nic důležitého nechybí, přesto se nezmůže na víc než ušmudlanější průměr.
Zlosyn se může tvářit sebedémoničtěji, ale když v závěrečném souboji podlehne příliš rychle, veškerá doposud budovaná image je nanic. A tak je to s celým filmem. Tváří se jako něco, co není, a když se v závěru konečně rozpoutá trochu strhující akce, film končí. Tvůrci Eragona hrají tak vychytralou hru, že přelstili i sami sebe a svou soudnost.
První díl svým koncem naznačuje, že se v pokračování divákům dostane hlouběji rozvinutého vztahu mezi Eragonem a Aryou; zatím působí spíš jako matka se synem než potencionální milenci. A že snad dojde i k fatálními souboji s hrůzovládcem Galbatorixem.
Je možné, že teprve druhý díl dá dostatek prostoru a času rozehrát slibně se rozvíjející a ve chvatu opouštěné motivy. Možná je udýchaný start nejistým vykročením do předsíně velkolepé ságy.
Otázkou ovšem zůstává, bude-li druhý díl ještě někoho zajímat. Nebo jinak: Má i Disney v rozpočtu tolik peněz, aby jimi přehlušil fakt, že císař je nahý?
Eragon, USA 2006. Scénář Peter Buchman, Lawrence Konner, Mark Rosenthal, režie Stefen Fangmeier, hrají Edward Speleers, Jeremy Irons, John Malkovich, Sienna Guilloryová, Robert Carlyle. Distribuce Bontonfilm , 115 minut.
