Snowborďáci se stali komerčním hitem loňského roku; to oni nastartovali aktuální vlnu teenagerských komedií, jejichž hrdiny jsou nejčastěji panicové a tématem jejich sexuální útrapy. To vše pospojované svižnou hudbou i všudypřítomnými reklamními předměty.
Na všechno jednou dojde
Model je to úspěšný, tak proč ho měnit. Rafťáci jsou kopií Snowborďáků ve všem kromě kulis. Místo na zasněžených horách se prohánějí na letní vodě, místo na snowboardech se tu jezdí na raftech, místo sněžných skútrů na terénních čtyřkolkách.
Jinak ale vše při starém. Hrdiny jsou opět dva věční smolaři v podání Vojty Kotka a Jiřího Mádla, kteří zoufale shánějí dívky svolné k sexuálním zážitkům. Jejich cestu za extází jim pochopitelně komplikují rodiče, hyperaktivní mladší bratříček a vodácký instruktor dívek neboli Oldřich Navrátil v tradiční roli úlisného souseda.
Ale především nepostradatelné ingredience každé takové zábavy: smolařství a "talent na průšvihy". Na konci samozřejmě dojde i na noční nahou koupel a na divokou vodu, ale i na hasičský bál (s formanovskými ozvuky).
Neutuchající touha
Rafťákům je třeba přiznat, že oproti nedávno premiérovaným Expertům a filmu Panic je na nic působí až nečesky svižně a "neupatlaně". Karel Janák má smysl pro vystavění a načasování situací; i scény s trapným obsahem kupodivu působí leckdy vtipně. Jako ta se stařenou ve sprchách, pochopitelně i na WC, ale i na seníku a při dalších Mádlových pyromanských excesech.
Podle režiséra jsou Rafťáci oproti Snowborďákům scenáristicky propracovanější - což ale na výsledku zas tak patrné není. Opět jde spíše o sled epizod spojených dohromady pouze neutuchající touhou hrdinů "zasunout" do "pouzder".
Pokračování recenze ZDE
