Vydává totiž své třetí dílo v oblasti vážné hudby. Není to sice tak atraktivní, jako když na sebe s manželkou sypou špínu, ale přežije v paměti mnohem déle.
Od prvního momentu není pochyb, že skladba Ecce Cor Meum je jeho daleko nejlepším klasickým dílem a řadí se ke špičkovým momentům pozdního období McCartneyho tvorby.
Oratorium Pohleď, srdce moje bylo původně napsáno pro Magdaleen College v Oxfordu u příležitosti otevření nové budovy a jeho kořeny jsou prý zhruba osm let staré.
To znamená, že základní náčrtky vznikaly ještě v době, kdy žila jeho první manželka Linda. Sám autor tvrdí, že rozsáhlou skladbu vytvořil i proto, aby se vzpamatoval z jejího odchodu. Nejkrásnější a zároveň jediná tragicky působící část oratoria, bolestná instrumentální hobojová mezihra mezi druhou a třetí částí, je pak podle skladatele bezprostřední reakcí na její smrt.
McCartney čtyři hlavní části velkého oratoria pro sólový soprán, sbor a orchestr napsal na vlastní latinský a anglický text, který reflektuje životní chvíle, kdy se člověk chtě nechtě obrací k velkým slovům víry i lásky k lidem a hudbě jako k duchovní posile.
První věta Spiritus působí dojmem slavnostní modlitby k lásce jako hlavní formě lidského konání. Fanfáry trubky vzdáleně připomínají náladu Penny Lane a okouzlení církevní hudbou znějící v neděli ráno z anglikánských kostelů, jež najdeme i ve vokálních aranžmá mnoha písní už v začátcích Beatles.
Oslava lásky vzdáleně připomíná i George Harrisona. Když sbor zpívá "Zbavte nás lásky a jste ztraceni, když láska zmizí", jako kdyby se vracely myšlenky, jimiž se Harrison obíral hlavně v prvním období sólové dráhy.
Druhá věta Gratia je nejchytlavější částí. Vrcholí nádherným sópránovým sólem, apoteozou "zářícího světla" - tedy lásky a dobra. Třetí věta, Musica, je zase ze všech částí nejosobnější. Je to zpověď o tom, co všechno pro skladatele hudba znamená. Radost, štěstí, sílu i způsob, jak sdělit své city, jak vyjádřit vše, co dýchá jeho duší. Zvláště v jejím závěru je cítit patos, který tohle poznání v McCartneyho duši probouzí.
Nádherný závěr přináší poslední věta, jež dala jméno dílu. Sólový soprán podporován mohutným sborem přináší vznosnou klenutou melodii, v níž podtrhuje myšlenky z Musicy a vysvětluje název díla: "Tady, ve své hudbě, vám ukazuji své srdce". Znovu se aspoň v textu vrací staré beatlesovské téma z cody All You Need Is Love - Láska je všechno. Oslava pravdy a přírody, která přináší mír a lásku, vrcholí sopránem Kate Royal a slovy "I když je život občas tvrdý, stále ho zvládáme".
Je samozřejmě otázkou, co z toho je dílem Paula McCartneyho. Z tvorby Elvise Costella, jiného z autodidaktů, kteří se vrhli na klasickou hudbu a neznají noty, víme, že většinu instrumentace jejich orchestrálních děl dokončují podle jejich diktátu a představ špičkoví specialisté.
Víme, že původní verzi tohoto díla napsal McCartney původně pro syntezátor, ale co z následující orchestrální verze je jeho? Ale tak bychom se mohli ptát, zda Turandot je opravdu jen Pucciniho, když její zásadní závěrečnou část po autorově smrti dokončil Franco Alfano.
V každém případě se však McCartneymu povedlo velmi příjemně poslouchatelné skoro hodinové dílo, které dokáže oslovit i ty, kdo obvykle klasické hudbě neholdují. A ona hobojová mezihra patří k nejkrásnějším momentům, které kdy bývalý Beatle napsal.
Paul McCartney. Ecce Cor Meum (2006). CD, 56 minut, vydala firma EMI, 2006.
